Výlet na Maloskalsko 27. - 28.9.2013
Tentokrát jsem vyrazila sama s Jerrym. Jen tak se projít, přijít na jiné myšlenky a podívat se zase jinam.
Vystupujeme v Dolánkách u Turnova, maličká vesnička s překrásným stavením známým z pohádek – Dlaskův statek. Vystupujeme z vlaku v půl páté odpoledne. Čeká nás jen kousek cesty, spát chceme na Drábovně. Prohlížím si statek a představuju si, jak to vypadá uvnitř a jak se tam asi bydlí. Hledám rozcestník a vyrážíme směr Drábovna. Je to jen 3,5km, ale pro začátek vyrážíme do pěkného kopce, alespoň se zahřejeme.
Asfaltka brzy končí a my odbočujeme na kamenitou cestu do aleje. Pouštím Jerryho a jen se rozhlížím. Za chvíli jsme u sochy sv. Jana, je tu lavička a rozcestník. Odbočujeme vpravo, dolů z kopce. Dál jdeme úzkou pěšinou, která nás přivádí na hlavní silnici. Tu ale jen přejdeme na druhou stranu a hned odbočujeme vlevo mezi krásné, sluncem prosluněné louky. Je to překrásné místo. Zelená tráva, stromy se pomalu barví do podzimu, na stráni stojí chalupy a koupou se ve večerním slunci, nemůžu se vynadívat. Procházíme kolem domků a odbočujeme doleva do lesa, už nemůžeme být daleko. Stoupáme vzhůru, objevují se skály, Jerry poletuje kolem a čichá. Na vyhlídce se díváme na Suché skály a Trosky, ale já už se těším na Drábovnu a doufám, že najdu místo, na kterém jsme spali jen jednou na čundru před mnoha lety. Jsme u altánku a rozcestníku, k Drábovně je to 200m, v případě nouze by se dalo přespat i v altánku.
Jsme na Drábovně, sundávám batoh a Jerrymu brašny a jdeme obhlédnout okolí a najít spaní. Vpravo dole je pěkný převis, dalo by se tu přespat, ale mrkneme ještě jinde. Jdu k batohu a nakonec ještě mrknu na druhou stranu a hurá, nacházím, co hledám. Místnost ve skále, pěkné suché místo s listím a pískem, nádhera. Vybaluju karimatku a spacák, aby měly čas se rozprostřít, a chystám Jerrymu jídlo. Po jídle jdeme zkoumat okolí, ještě bude hodinu světlo. Prolézáme skály, jdeme nahoru na vyhlídku a pak zpět, zalézt do spacáku. Vytahuju zápisník a píšu si poznámky k cestě, Jerry běhá kolem a zkoumá. Nechávám ho, nikdo tu není a on z toho má radost. Za celou cestu se nikam nevzdálil, vždy na mě počkal a koukal, jestli jdu. V noci si beru Jerryho do spacáku a přikrývám ho dekou, vzájemně se hřejeme. Občas zvedne hlavu a poslouchá, jde se podívat, ale je klidný a vždy se vrátí zpět do spacáku. K ránu je trochu zima, jak by ne, nafukovací karimatka nedrží vzduch a vyfoukla se a to je nová… Víc se přitulíme a ještě usínáme.
Je čtvrt na sedm ráno, ale ještě se mi nechce vstávat, takže jen dám Jerrymu snídani a ještě se zachumlávám do spacáku, vyhrabu se až v sedm, toužím po horkém čaji a slibuji si zakoupení vařiče. Balím věci a v půl osmé vyrážíme směr Frýdštejn. Je zima, ale svítí slunce, bude krásný den. Na Frýdštejně jsme brzy, ještě je zavřeno, ale tak jsem to chtěla, projít se bez lidí. Fotím a rozhlížím se a pokračujeme dál po červené na skalní hrad Vranov – Pantheon. Jdeme po Vranovském hřebeni, je to jen úzká pěšina, ale s krásnými výhledy a skalními bloky rozesetými všude kolem. U vchodu na hrad zrovna parkuje auto, je to slečna, která hrad otevírá. Jdeme pomalu za ní. Jsme tu první návštěvníci, kupuju turistickou známku a na sluncem zalité lavičce se vyhříváme a snídáme. Děkujeme slečně za pobyt bez placení a jdeme dál. Procházíme Malou skálu, už se trousí první turisti, chystají se trhy, cukrárna má otevřeno, začíná to tu žít.
Cesta nás vede do parádního kopce. Pasou se tu ovce a zpoza lesa ještě vidím kousek Suchých skal. Ten kopec ale je, funím jak lokomotiva a prosebně vzhlížím vzhůru. Vrchol ale v nedohlednu, tak jen zatínám zuby a šlapu dál. Cestou míjíme jednu dvojici, která obdivuje Jerryho batůžky. Chápu, že tudy nikdo nechodí, je to mazec. Jsme nahoře a hned odbočujeme na žlutou do skalního bludiště. Prolézáme skály, šplháme po vyhlídkách, brzdím Jerryho sebevražedné sklony a fotím, co jde. Brzy jsme u starého kiosku, dřív to tady asi pěkně žilo. Svítí tu sluníčko, jdeme se najíst. Svlékám promočenou mikinu a dávám ji na sluníčko, aby uschla. Jerry už kouká, co bude dobrého, dělíme se o oběd, alespoň budu mít lehčí batoh.
Jdeme dál, ale nějak se nemůžu najít, na rozcestníku je něco, co na mapě není, no nic. U dalšího rozcestníku už jsem úplně mimo, protože dál cesta vede do modré a v mapě žádná modrá není, nicméně jdeme, směr je to správný. Dole pod kopcem další rozcestník…uf, budu muset koupit novou mapu. Z lesa vycházíme na louky u vísky Michovka. Ve vsi číhal pěkně naštvaný rotvik, trochu jsem se zapotila. Z vesnice opět vycházíme na krásné louky, je to tu jak v pohádce. Scházíme k Betlémskému mlýnu, ale žádný mlýn tu nevidím. Dál pokračujeme po zelené k Zrcadlové koze, první hospoda. Točená malinovka, mňam. Běhá tu volně čuník a zabijácká pitbulka, přiběhla k nám, vyhopsla vedle mě na lavičku, olízala mi celý obličej a mávajícím ocasem převrhla půllitr s limonádou. Nechala se drbat a seděla vedle mě. Když jsem tak rychle dopila, vydáváme se na konečný úsek cesty do Dolánek na nádraží. Cesta jde podle řeky a jsou tu vidět neuvěřitelné vodopádky. U Dolánek začínám zoufat, potřebuju na druhou stranu a most nikde. Naštěstí mi poradila milá paní, kterou vleklo na flexině štěndo labika. Na Dlaskově statku je pouť, všude moc lidí, jdeme rovnou na nádraží, vlak nám jede za čtvrt hoďky, paráda.
Sice jsme nenašlápli kvanta kilometrů, ale můj účel to splnilo, provětrala jsem se, prošla, popřemýšlela. Viděla jsem krásná místa, Jerry se proběhl a ta tulící noc, ta byla nejlepší :).
Fotogalerie:
http://vapi.rajce.idnes.cz/Maloskalsko_27.-28.9.2013/
